|
|
Napsali o
nás - 2006
▪
1997 - 2002 ▪
2003 ▪
2004 ▪
2005
▪
2006 ▪
2007 ▪
2008
▪ 2009 ▪
2010
▪
zpět - Napsali o nás
|
NOVOSTRAŠECKÝ MĚSÍČNÍK |
|
ZPRÁVY Z REGIONU
prosinec 2006 |
|
Z HISTORIE OBCE TŘTICE
Asi 3 km od
ukončeného úseku dálnice Praha Karlovy Vary za Novým Strašecím
se rozkládá malebná vesnička Třtice. Podle nálezů zuhelnatělé
pšenice a několika kusů štípané industrie bylo místo osídleno
již v době kamenné (pře 6 tisíci lety). První písemné zprávy
jsou ovšem až ze 14. století. Pojmenování je odvozeno podle dr.
Profouse od trstnaté rostliny ( trsť obyčejná čili rákos obecný
, třtí – malý rákos, Třtice – místo, kde roste třtí). Jan Brabec
v této souvislosti připomíná i „trstenickou stezku“, která vedla
zdejším podmáčeným terénem. Podle zápisů se majitelé obce rychle
střídali a s nimi se měnila i panství, ke kterým ves patřila –
Mšec, Křivoklát, možná hrádek Jivno, krušovické panství i Česká
koruna. Posledním majitelem nájemného dvora byl Václav Kasalický,
který byl 8. 10. 1941 zatčen a jako bývalý československý
důstojník a náměstek sokolské župy umučen v koncentračním táboře
v Osvětimi.
Nejzajímavější stavbou ve vsi je kostel sv. Mikuláše.
Původně gotická stavba prodělala ve druhé čtvrtině 18. století
pronikavou rekonstrukci podle návrhu architekta Fr. I. Prée, při
níž získala barokní podobu. V době kolem roku 1840 byl kostel
upraven do dnešní podoby. Největší záhadou kostela je kámen na
východní straně za kněžištěm, který nese záhadný, dosud
nerozluštěný nápis. Hlavní oltář z roku 1881 namaloval Z. J.
Bernard. Roku 1875 byla na postranní oltář přivezena socha Panny
Marie z pražského kostela sv. Maří Magdaleny na malé Straně v
Karmelitské ulici. Unikátní cínová křtitelnice patří dnes k
expozici hradního muzea na Křivoklátě. Z několika zvonů zbyl na
věži díky válkám jen zvon sv. Trojice.
Od roku 1776 měla obec školu. V roce 1928 byl do vsi
zaveden telefon a o rok později se poprvé rozsvítilo elektrické
světlo. Dnes tu kromě dvou soukromých hospod a dvou obchodů
najdete 402 stálých obyvatel. V obci byl již zbudován vodovod a
kanalizace.
Na katastru obce leží rybník Bucek s rozlohou 24,5 ha,
o kterém ještě v roce 1725 nebylo ani zmínky. Pod hrází stával
do roku 1931 Budský mlýn, známý pod názvem posledního majitele
Václava Fouska – Fouskův mlýn. Také dva chráněné duby letní,
staré více než 400 let, zpevňují svými kořeny hráz.
V mělkém údolí mezi rybníkem Bucek a silnicí Třtice –
Nové Strašecí (nedaleko od silnice Praha – Karlovy Vary) se
rozkládá maličká chráněná přírodní rezervace (vyhlášená již v
roce 1952) V Bahnách, s řadou chráněných rostlin i živočichů
(kostřava luční, trojzubec poléhavý, rákos, suchopýr, rosnatka
okrouhlolistá a tučnice obecná). Vrstva rašeliny tady dosahuje
síly i 320 cm, a proto se dokonce těžila pro potřebu lázní Mšené
u Budyně.
V současnosti je rybník Bucek (malý i velký) a soustava
tzv. mšeckých rybníků (Velká a Malá Punčocha, Mlýnský, Pilský,
Bilský a Červeňák) spojených potokem zvaným Kačák, centrem
rekreační oblasti chatařů. Na Bucku leží i několik kempů, takže
se stává přirozeným centrem pro vodní rekreaci, houbaření v
rozsáhlých lesích a cykloturistiku.
zdroj:
http://www.novestraseci.cz/novostrasecky-mesicnik/?pageshowing=3#msg159
|
|
RAKOVNICKÝ
DENÍK |
Rakovnický deník - 15.12.2006
|
Co skoro přinesl Mikuláš?
Třtice
- Ve Třtici se místním dostalo zvláštní nadílky. Z peněz
získaných obcí jako grant Fondu sportu a volného času
poskytovaného Středočeským krajem bylo vybudováno oplocení
dětského hřiště. V návaznosti na fotbalové hřiště za
sportovními kabinami vzniklo víceúčelové sportovní hřiště,
které od silnice dělí jen svažitý břeh. Právě blízká silnice
zvyšovala nebezpečí úrazu hrajících dětí. Aby míče nepadaly do
vozovky, firma Jiří Kopřiva z Rakovníka podle zadání obce
postavila kolem části hřiště
plot v délce 42 metrů, 4 metry vysoký. Stavba byla dokončena
v listopadu 2006 a tak děti dostaly s mírným předstihem
nezvyklou mikulášskou nadílku. Spolu s obcí Třtice naděloval
svojí dotací ve výši 40 tisíc korun z Fondu sportu a volného
času Středočeský kraj.
|
|
TÝDENÍK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRAŠECKO |
|
RAPORT |
|
Číslo 43 |
Úterý 24. říjen 2006 |
|
Na okrese nestraníci a komunisti
OKRES (hlb).
Na okrese Rakovník přišlo k volbám jen 22322 z celkového počtu
44105 zapsaných voličů. Platný volební lístek odevzdalo ještě
o sedm lidí méně. Tedy 50,63 %.
Jak by se mohlo zdát, nižší volební účast v komunálních volbách
nahrává subjektům, které se mohou opřít o stranickou disciplínu
a tudíž velkým politickým stranám. Podle volebních výsledků to
ovšem platí pouze pro větší sídelní celky. V rakovnickém regionu
vyhrála na celé čáře sdružení nezávislých kandidátů a místní
volební sdružení. Tato volební uskupení získala celkem 58,61%
všech platných hlasů. Až daleko za nimi se objevuje KSČM
s 12,24%, ODS s 11,33% a ČSSD se 7,25% hlasů.
Nejnižší a nejvyšší účast
Zdaleka nejnižší účast měla obec Mšec, a to 27,63 %. Druhou
nejnižší účast zaznamenalo město Rakovník (36,18%) a na třetím
místě skončila obec Třtice
(38,86%). Naopak nejvyšší volební účast zaznamenali v obci
Karlova Ves (94,23%), Nezabudicích (84,63%) a Václavech
(84,09%). Shodou okolností je právě Karlova Ves jedinou obcí
v regionu, kde se stávající starosta vůbec nedostal do
zastupitelstva.
|
|
RAKOVNICKÝ
DENÍK |
Rakovnický deník - 23.10.2006
|
|
Sportovní naděje ve Třtici
Splní se Anežce sen o paralympiádě v Číně?
|
Třtice
- Že má Třtice mistry ČR v Truck Trialu ve třídě S3 je po
posledním závodu sezony v Postoloprtech už každému jasné.
Posádka vozu Praga V3S Roman Mašek a Jiří Kačer s číslem 320
skončila nad očekávání a v celkovém pořadí obsadila 1. místo
republikového šampionátu a navíc posádka Roman Mašek s Luďkem
Zukriegelem, kteří s číslem 325 jeli první
společnou sezonu,
si vyjela pěkné 6. místo.
Na vesničku z Rakovnicka se 420 obyvateli více než
slušný výkon. Jenže Třtice má i své další sportovní hrdiny. Že
zde
roste nadějná
běžkyně je zatím tak trochu mediálním tajemstvím.
Anežka Vejražková
(navštěvuje 9. třídu ZŠ ve Mšeci) se dostala díky Sportovnímu
svazu Spastic Handicap Teplice na svůj první
mezinárodní závod
v Assenu v Holandsku. Tomu však předcházely závody v Bratislavě,
kde vyhrála a Mistrovství ČR v Bílině. Ačkoli do Holandska jela
teprve získávat zkušenosti, probojovala se až do finále a
zaběhla své osobní rekordy ve sprintu na 100 a 200 metrů ve
třídě T38. Ostatně nebyl to závod ledajaký. Šlo o Mistrovství
světa IPC v atletice, kterého se účastnilo 78 zemí světa.
|
 |
Česká republika, kterou mimo jiné zastupovali i tři
mladí běžci ze Středočeského kraje (dvě dívky a jeden chlapec),
skončila v celkovém pořadí národů desátá. A to, že Anežka je
opravdu talent, potvrzují i průměrné časy, které jsou lepší, než
v jejím věku mívala naše reprezentantka z paralympiády v Sydney.
Možná proto byla Anežce svěřena i čest doprovázet státní vlajku.
Anežka běhá od svých dvanácti let a její první závody byly na
bězích okolo Třtice -
Vánoční běh na
Štěpána a lesní běh kolem Punčochy v červenci. A její sportovní
sny? Reprezentovat ČR na paralympiádě v Číně.
Tereza Hejdová |
|
|
|
RAKOVNICKÝ
DENÍK |
Rakovnický deník - 18.10.2006
|
Literární střevíčky pro Terezu
Třtice/Rakovník
- Tereza Hejdová ze
Třtice už sice Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku
absolvovala, ale literárních pokusů se nevzdala.
Ocenění v soutěžích
Nejnovější ocenění si přivezla z Čelákovic. Zabodovala rovnou ve
dvou soutěžích. Ta první byla soutěží MŠMT a její téma "Co Čech,
to lidumil?" Terezu zřejmě zasáhlo osobně, protože v průběhu
prázdnin zaslala hned několik povídek. A protože porota
hodnotila jednotlivé práce anonymně, obsadila Tereza 1. a 2.
místo v kategorii próza nad 18 let.
Oblast poezie
Složitější byla soutěž pořádaná Městskou knihovnou Čelákovice.
Přestože letos běžel již 5. ročník, účastnila se ho Tereza vůbec
poprvé. Za prózu a publicistiku si přivezla diplom v podobě 3.
místa. V oblasti poezie na žádné ocenění nedosáhla. O to víc ji
zajímal rozhovor s porotci, kterých bylo celkem osm. Básník
Martin Petiška, syn prozaika Eduarda Petišky, to řekl
nejjasněji. "Zdá se, že už dávno mezi začínající autory
nepatříš. Je čas na
skutečnou sbírku
v řádném vydavatelství." Básník Pavel Kukal byl sdílnější:
"Tvoje kolekce prací vždycky překvapí. Všichni autoři, kteří se
kdekoli jakkoli umístili, sází na jistotu. Posílají práce
vyzkoušené, takže se jen v různých soutěžích mírně obměňují. Ty
vždycky pošleš i něco, co jsi nikdy nevyzkoušela. Experimenty
ukazují, že začínáš být i praktik v poetice a teorii literatury,
ale zároveň tě stačí mimo jakékoli možné srovnání. Mně osobně se
to líbí, protože se občas musím podívat i na teorii něčeho, do
čeho bych se sám nepustil. Ostatně vím, že ty se pak budeš pídit
po tom, jestli to bylo
dobře a kde tě
bota tlačí. A já se přiznám, že básnické střevíčky ti fakticky
sedí."
Další
nabídka
Porotce Miroslava Kováříka zaujala Terezina poezie natolik, že
jí nabídl účast v pořadu Zelené peří v
Českém rozhlase."
Myslím, že tohle je zatím nejvíc, co jsem mohla od jakékoli
soutěže očekávat," shrnula Tereza svoji účast na soutěži.
Magdalena Pokorná
|
|
RAKOVNICKÝ
DENÍK |
Rakovnický deník - 7.10.2006
|
|
Posvícenský křest
Třtice
- Obyčejné nedělní odpoledne. Vlastně vůbec ne obyčejné.
Posvícenské - a k tomu slavnostní. Posvícenské tak jako každý
rok, slavnostní výjimečností okamžiku. V Třtici se totiž
narodily dvě knížky. Jedna (ne) pohádková, kde se to čerty jen
hemží, druhá mnohem menší formátem i obsahem, zato ale křehce
poetická, odrážející ve verších dívčí pohled na svět.
Nedělní posvícenské odpoledne bylo vybráno jako nejvhodnější pro
křest těchto "dvojčat", na které v místním společenském sále už
čekala kolébka, tradičně vítající nové občánky. Příjemná
výzdoba, včetně ukázek z různorodé tvorby Terezy Hejdové a
vynikající ilustrátorské práce Lenky Hejdové, hudba a
nejrůznější lahůdky a nápoje doplňovaly atmosféru této události.
Livie Klausová
Starosta obce, pan Luboš Hejda, hned v úvodu omluvil neúčast té
nejhlavnější "kmotry- sudičky", paní Livie Klausové, jež zaslala
autorkám osobní dopis s vysvětlením své nepřítomnosti a přáním
úspěchu. Hned poté se ujal slova vesele i vážně, ale převážně
zasvěceně, profesor gymnázia v Novém Strašecí, pan Václav
Vodvářka. S profesorskou důkladností rozebral obě díla a
vyjádřil radost nad jejich vydáním. Slovo mluvené vystřídala
hudba a zpěv v podání písničkáře Bena Trávníčka, který přijel až
z Vysočiny.
Lenka Hejdová, ilustrátorka Čertovských (ne) pohádek, přečetla
ukázku z této knížky, a sice pohádku o Barabáškovi a Uriáškovi,
čertech druhé kategorie, působících přímo ve Třtici. Její dcera
Tereza Hejdová seznámila posluchače se svojí novou a
víceúčelovou sbírečkou básní Všech pět "P", jež může sloužit
současně i jako kalendář, pravítko nebo záložka a z níž přečetla
několik básniček.
Literární "dvojčátka" byla něžně uložena do kolébky a pohoupána
jak panem starostou, tak panem profesorem Vodvářkou s přáním
dobrého a dlouhého života. Po slavnostním přípitku se znovu ujal
slova a kytary pan Beno Trávníček a za zvuku jeho písniček si
posluchači mohli nejenom vyměnit dojmy z tohoto příjemného
setkání, ale také se občerstvit u bohatě prostřených stolů.
Zcela jistě se nenašel nikdo, kdo by odpoledne, ve kterém
proběhl křest dvou nových knížek, považoval za ztracené. Naopak
se domnívám, že všichni si odnesli jen ty nejlepší dojmy a
pohlazení na duši.
Čertovské (ne) pohádky, čtení jak pro děti tak pro dospělé, by
neměly chybět v žádné obci, a to ani v těch, o kterých se
autorka nezmiňuje. Ale těch je "po čertu" málo. Jinak čerti u
nás působí téměř všude - od západu na východ, od severu na jih -
zkrátka v celém regionu. A možná, že právě vyprávění o nich
pomůže leckde upozornit na nebezpečí, s jakými nástrahami
obyvatelé vesnic mohou počítat, co od nich mohou očekávat. Na
druhé straně by kluci čertovští mohli kandidovat na neviditelné
"pomocníky" a "advokáty" místních úřadů, jejichž zastupitelé pak
leckteré nepravosti a místní čertoviny budou moci svést na síly
pekelné.
Prodej knížek
"Čertovské (ne) pohádky" autorky Magdaleny Pokorné a
ilustrátorky Lenky Hejdové i sbírečka básní Všech pět " P" jsou
k dostání v prodejnách Kniha v Novém Strašecí a na Stochově, v
Rakovníku pak v knihkupectví M& K a v Informačním centru. (Ne)
pohádky můžete zakoupit i při návštěvě Rabasovy galerie, která
knížky s finančním přispěním města Rakovník vydala.
|
|
NOVOSTRAŠECKÝ MĚSÍČNÍK |
|
AKTUALITY
září 2006 |
 |
Dne 1. října 2006 ve
14 hodin bude za účasti hejtmana Středočeského kraje Petra
Bendla pokřtěna kniha pohádek z Rakovnicka Čertovské (ne)pohádky
autorky Magdaleny Pokorné s ilustracemi Lenky Hejdové.
Úvodní slovo pronese profesor strašeckého gymnázia
PaedDr. Václav Vodvářka.
Nebude představena pouze kniha pohádek, ale i sbírka
básní mladé nadějné autorky Terezy Hejdové Všech pět „P“.
Hudební kulisu dotvoří folkař Beno Trávníček.
A na co, že se máme těšit?
Kniha obsahuje 12 pohádek, ve kterých se autorka
zmiňuje o místech nám známých. Příběhy jsou autorské a
nepřevypravují žádné původní pověsti. Každá pohádka se začíná
propracovanou perokresebnou iniciálou. Kniha je však ilustrována
nejen perokresbami, ale i akvarely.
Věřili byste, že jen v záhlaví knihy v 18 písmenkách,
ze kterých je složen název knihy se skrývá 21 čertíků a 28
zvířátek? Říkáte, že ne? Vězte, že tomu tak je a pokud se Vám
tato kniha dostane do ruky nebo si ji koupíte, sami se budete
moci přesvědčit o pravdivosti mých slov.
mč |
 |
|
zdroj:
http://www.novestraseci.cz/novostrasecky-mesicnik/?pageshowing=3#msg159 |
|
MLADÁ FRONTA |
|
DNES |
|
www.idnes.cz |
|
19.05.2006 - (stc) - str. 05 |
|
Záhadná písmena v kostele
mohou značit jméno krále
Třtice - Starobylý kostel sv. Mikuláše stojí ve Třtici na
mírném návrší uprostřed návsi. Kdy byl založen, není známo.
Původní stavba bývala obehnána zdí, takže kostel se nalézal v
centru ohraničené plochy, do níž vedly tři vchody.
Bezpochyby tu býval hřbitov, neboť na východní straně kostela
stávala kostnice. Dnešní barokní podobu získal sv. Mikuláš kolem
roku 1840, kdy byl zcela přestavěn podle návrhu architekta
Františka I. Préea. Zařízení kostela sv. Mikuláše je
pseudogotické. Vévodí mu hlavní oltář z roku 1871, jehož
dominantou je obraz sv. Mikuláše od L. J. Bernarda. Na dvou
bočních oltářích z roku 1872 jsou obrazy sv. Terezie a sv.
Alžběty od E. Lauffera.
Unikátem byla cínová křtitelnice, která nyní tvoří součást
expozice hradního muzea na Křivoklátě. Do východní stěny kostela
je zasazen obdélný kámen, v němž je vytesán nápis z několika
záhadných písmen. Čitelné je pouze písmeno W uprostřed nápisu.
Může jít o vladislavské W, které by mohlo nápis situovat na
přelom 15. a 16. století. Zda jde o kryptogram, však nelze
potvrdit.
Věž kostela měla dva zvony. Velký zvon se nazývá Svatá Trojice a
byl ulit v dílně rakovnického mistra Flemmika roku 1607. Menší
zvon se jmenoval Josef a slit byl roku 1737 v Praze v dílně
Valentina Lissaka.
zdroj:
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=953472
|
Učená společnost ČR se sešla nad
tématem evropské integrace
 |
Celé pondělí se na UK neslo ve znamení XII. valného shromáždění
Učené společnosti České republiky. Již v dopoledních hodinách
proběhlo vyhlášení a předání medailí a cen Učené společnosti pro
rok 2006, následující program pak vyplňovaly přednášky a diskuze
na téma "Integrace a směřování Evropy." S přednáškou vystoupil i
prezident Václav Klaus. |
|
Prezident se ve své přednášce věnoval některým dlouhodobým
ukazatelům vývoje EU, důležitou část jeho vystoupení pak tvořila
především kritika přemíry unijní byrokracie a přílišného
množství nových legislativních úprav. Upozornil na to, že více
než polovina z 22 000 "pieces of legislation", tedy zákonných
úprav včetně novel apod. byla v rámci legislativy EU přijata v
posledních osmi letech. Evropská unie podle Klause přechází od
fáze liberalizační k fázi homogenizační či unifikační, kterou
charakterizuje právě přijímání nových a nových nařízení a
zatěžováním lidské aktivity množstvím bariér a omezení. Členové
Učené společnosti na toto téma, ale také na téma prospěšnosti
vstupu ČR do EU dlouze polemizovali.
Na téma dalšího směřování Evropy vystoupili s přednáškami i
prof. Jiří Musil, prof. Eva Hajičová, jež se zaměřila především
na fenomén informační společnosti, prof. Jaroslav Krejší s
tématem kulturních a sociálních kontřastů v Evropě a prof. Petr
Willich s přednáškou "České umění a evropská integrace."
Valné shromáždění Učené společnosti v prostorách Karolina bylo
dvanáctým v pořadí. Jeho důležitým bodem byla také volba
předsedy. Na dvouleté funkční období byl do funkce podruhé za
sebou zvolen RNDr. Jiří Grygar, CSc. Učená společnost ČR vznikla
z iniciativy prof. Otto Wichterleho (1913 - 1998) a prof.
Rudolfa Zahradníka na slavnostním zasedání na témže místě 10.
května 1994 za účasti 36 zakládajících členů, kteří pak byli dne
24. května téhož roku přijati prezidentem republiky Václavem
havlem na Pražském hradě.
Nová Společnost
se tím přihlásila k tradicím Královské české společnosti nauk (zal.
1784) a České akademie věd a umění (zal. 1890) a její program je
obdobný jako u učených společností ostatních, zejména evropských
zemí, tj. podpora vzdělanosti, vědy a kulturní atmosféry doma i
ve stycích mezi mezi státy a národy. V současnosti má celkem 100
řádných a 38 čestných členů.
(sach)
|
Nositelé cen Učené
společnosti pro rok 2006
kategorie
středoškolský student -
mimořádná cena
Tereza Hejdová -
Gymnázium
Zikmunda Wintra v Rakovníku za komplexní posouzení
vývoje a stavu obce Třtice a za sborník „Regionální
literatura Rakovnicka“.
Lukáš Severa - Gymnázium Husova v Benešově za studii
„Kvantově-chemické výpočty vlastností některých
azoniahelicenů“. |
Zdroj:
http://iforum.cuni.cz/IFORUM-2937.html
|
|
RESPEKT.CZ |
|
Slavnost v bývalém Anenském klášteře v Praze |
|
Slavnostní zahájení 8. ročníku Mezinárodního festivalu
dokumentárních filmů Jeden svět se za přítomnosti Václava Havla
konalo v Pražské křižovatce, společenském sále zbudovaném v
prostorách bývalého kláštera sv. Anny poblíž Betlémské kaple.
Součástí zahájení festivalu bylo i předání cen studentům
středních škol v literární soutěži. Téma pro esej, reportáž či
rozhovor bylo: Za oponou zapomnění – komunismus. První místo
putovalo do Českého Krumlova, druhé do Olomouce a třetí do
Rakovníka. Získala ho
Tereza
Hejdová
(O8) za svůj text Paměť rodinného alba. Patronem literární
soutěže byl týdeník Respekt a společnost Člověk v tísni. Vítězné
texty budou uveřejněny přímo v týdeníku a také v materiálech
Jeden svět. K příjemnému prostředí patřilo i nádherné vystoupení
dívčí skupiny Yellow sisters.
|
Paměť rodinného alba
Tereza Hejdová
Proti času listuji rodinným albem. Svatební
fotky našich, mírně zažloutlé, ale poetickým nádechem doby už
poněkud zašlé. Jak se ti dva mohli jen vzít? Máma je drobná
osůbka, co ve svatebním vypadá nesmírně křehce. Táta vedle ní
působí jako Herkules. Možná, aby ji ochránil. Ona kvůli němu
opustila svět divadel a galerií, protože jak říká on, malovat a
kreslit může i na venkově. Může, jenomže z klasického 3+1 na
spořilovském sídlišti je domek se zahradou, kde se nezastavíš.
Místo štětce hrábě, místo palety sekačka na trávu. Ne že by
láska byla slepá. „Věděla jsem do čeho jdu,“ říká klidně, ale
stejně se snaží natáhnout den jednou kvůli rozečtené knížce,
jindy kvůli rozmalovanému obrázku.
On je z rodu sedláků. Spojený se svou rodnou hroudou na život a
na smrt. Nikdy by za ní do Prahy nešel. Cokoli změnit na dvoře
velikosti fotbalového hřiště je nemožné. Jednou tu máma chtěla
uzoučký záhonek, který by oddělil zámkovou dlažbu od trávníku.
Vypadalo to na rozvod. Jenomže ze záhonku brzy z jara zvědavě
vykukují krokusy a jinak ho střeží stále zelená juka s
nádhernými zvonkovými květy, co mírně voní po citrónech. Jak
vybojovala dlažbu, už nevím. Máma je umíněná. Tvrdohlavější než
sedlák. Její táta byl voják z povolání, máma vychovatelka. Na
svatební fotce se děda drží jako generál. Ještě dnes mu ostře
řezaná brada dodává mužný výraz a přivřené oči snivost. Ročník
devětadvacet. Po válce se rozhodl změnit svět. Jen mu bylo
osmnáct, nechal se naverbovat k policii. Kdoví jak to bylo.
Prostě najednou stál na šumavské hranici a když se nechtěl jako
zklamaný kluk vrátit domů, zůstal. Vůni lesů miloval a
kompenzací za vojenským a komunistickým drilem byl sport.
Nakonec se stal trenérem lehké atletiky, závodně střílel. Kam
převeleli oddíl, musel i on. Babička začínala jako telefonistka
v jakémsi pražském podniku. Jedináček, který si touhu po
sourozencích kompenzoval mládežnickým hnutím. Recitace, divadlo,
letní tábory, brigády… Co oni, to ona. A tak se v rámci budování
republiky stala komunistkou snad ještě dříve, než byla plnoletá.
Ideály postupně odpadávaly, svět se měnil sám a nejspíš ne k
lepšímu. Ale to už měli dvě děti. K čemu velká gesta, když
chcete, aby ti vaši smradi mohli vystudovat! Být komunistou
znamenalo už jen platit příspěvky, chodit na schůze a průvody, a
včas vylepovat plakátky do oken. A dávat si pozor na jazyk!
Máma s úsměvem párkrát vyprávěla, jak coby studentka gymnázia
oběma vypracovávala otázky na politická školení. Táta byl
ochoten s ní o tom diskutovat, máma se všechny odpovědi drtila
nazpaměť. Tak strašný strach, že při normalizaci přijdou o svou
práci, se hned tak nevidí. Tátův bratr jako náčelník vojenské
posádky nepustil ruské bratry do Hradce. Zbytek života vykládal
z vagónů uhlí a všechny tři děti se mohly nanejvýš vyučit. Babi
a děda se upnuli k tomu, že jejich děti by měli mít alespoň
maturitu. Jenomže k tomu bylo potřeba projít opakovanými
komunistickými prověrkami a kývnout na několikeré přeložení.
Jako by znalost MDH (nejde o městskou hromadnou dopravu, ale o
mezinárodní dělnické a komunistické hnutí) rodičů mohla ovlivnit
inteligenci dětí. Máma chtěla být učitelkou v mateřské školce.
Třídní ze základky tehdy rodičům vysvětlil, že s ohledem na
rodinou kaňku vychovávat drobotinu asi nebude moci. Po tom, jak
věděl o problémech strýce, raději nikdo nepátral. V mámině
posudku kulantně stálo, že není studijní typ. Přesto se
přihlásila a talentovkami prošla mezi prvními, ale pro velký
počet uchazečů… Skončila na gymplu a do dnes si není jistá,
jestli tehdy někdo z rodičů nešel před komunistické papaláše
ohýbat hřbet. Běžel čas a doba jemně poroztáhla sešněrování.
Máma studovala na pedáku češtinu s výtvarkou a dál vypracovávala
otázky na komunistická školení rodičům. O svém studiu říká, že
nejsměšnější byly zkoušky z marxismu – leninismu. Vyhazovalo se
z nich víc, než když jste třeba plavali v základech slávistiky.
Jo a dokonce cestovala. Viděla Minsk i Vilnius, pobíhala po
pláži Balatonu i Baltu. Prohlédla si Neseber i Burgas a Varšavu
a Lodž. S tím, že na vlastní oči neuvidí ani Egypt, Louvre nebo
Forum Romanum, ačkoliv o nich bude učit, se musela smířit.
Spořádaně stála fronty na knižní novinky nebo třeba na banány a
věřila, že jednou třeba vydělá tolik, že jí nebude líto vyměnit
koruny za bony a koupit si v tuzexu džíny. První džíny v životě!
To už bydlela v Praze a učila na základce. Své první pracovní za
uši si odbyla za stříbrný křížek na krku. V ředitelně jí
vysvětlili, že náboženské symboly se neslučují s komunistickou
výchovou a ona přece vystudovala za dělnické peníze. Po čase
přišla nabídka na vstup do strany. Odmítla a byla přeložena.
Nikoho nezajímalo, že je samoživitelka s ročním synkem a
dojíždění jí zkomplikuje vyzvedávání dítěte z jeslí. Za rok se
situace opakovala. „Práce se pro každého najde, že soudružko.
Socialistický stát se postará o každého, ale vy si rozmyslete,
co je pro vás skutečně dobré. A pro vašeho syna!“ Rozmyslela se
a odstěhovala se z Prahy. Nejspíš proto, že bráškovi jesle
nedělaly dobře. Věčné rýmy a píchání oušek mohla změna vzduchu
zastavit. Zastavila.
Tátova rodina byla jiná. Děda ani na svatebních fotkách do
obleku nepasuje. Statný chlap s velikýma mozolnatýma rukama,
kůží větrem ošlehanou a dobráckýma očima. To babičky pohled byl
rentgenový. Jako by zkoumala, co od koho může čekat. Život ji
naučil, že věřit se nemůže nikomu. Brzy po válce se přivdala na
dědův grunt. Ze selského do selského. Tohle problém nebyl. Spíš
bylo chybou, že i bez čeledínů a děveček plnili státní dodávky.
Jak donutit vstoupit do družstva? Jednoduše, mladý sedlák musí z
domu. Ostatně měl vliv na půl vsi. Zatímco děda u černých baronů
budoval Moravu, združstevňování pokročilo do té míry, že rodině
zabavili pole i dobytek. „I tu kulhavou ovečku,“ jak říkává
strýc, co mu tehdy byly tři roky. Babička čekala tátu, ale domů
k rodičům se nevrátila. Zapečetili sýpku, zakázali přístup do
sadu. Bylo po žních a nebylo co jíst. Nevzdala to, i když tchýně
odjela za dcerou. Zbyl jí tchán a děti. Nebyla na tom tak
špatně. Sousedy naložili na vůz a vyvezli kamsi na samotu do
lesů. Jedinou možností obživy zůstalo na vsi družstvo. Jíst se
musí. Začala v rostlinné výrobě, ale když jí na jejich dvoře
postavili družstevní odchovnu selat, starala se o selátka. Přece
si nenasadí do dvora někoho cizího. Teprve tehdy zjistila, kdo
je kdo. Za pár měsíců po smrti Gottwalda se děda vrátil domů.
Domů znamenalo tam, kde mu jeden odváděl krávy a druhý věšel
petlice a zámky na jeho stodolu, chlévy, chmelovou sušárnu… Kde
předseda MNV podepsal papír, že studium kulackých dětí je
nežádoucí. A jiný, kde bylo pod jmény do PTP – návrat nežádoucí.
Nezahořkl. Když socialistické rozkrádání nabylo vrchu nad
nadšeným budováním socialismu, požádali ho, aby se stal správcem
družstevního statku. A tak osedlal koně, aby skutečně dohlédl na
každou práci. Tohle přece znal z domova. Nařizování práce od
stolu nemá moc smysl. Pak jen slyšíte, že nic nejde. Je třeba
ukázat, jak na to, že tomu rozumíte a že podvádění se netrpí.
Nehodlal budovat socialismus, ale půda potřebuje svoje. A on
dělal svou práci poctivě a dokonce s láskou. Aby rodině
přilepšil, začal včelařit. Z jednoho úlu jich za čas bylo
čtyřicet. Sebrali mu pole, ale zahrada zůstala. A tak bylo třeba
všechno přeorganizovat, aby je uživila. Mezi ovocnými stromy
burgán nebo brambory. Většina práce rukama, protože stroje si
vzali také. Ale kluci vystudovali. A oba si z dětství nesou
poselství pravěkých zemědělců. Země vás uživí, ať se děje
cokoli. Ale domov a půdu si musíte chránit.
Slečna z města do selského! Asi to nebyla idyla. Pamatuji si
babi, jak všechno organizovala a některé rady byly po tolika
letech docela potupné: „Cibulky sázej kořínkem dolů! Na tak
hluboko! Lístky marijánky otrhávej. V drhnuté jsou pak klacky!
Rajská se přislazuje rybízovou marmeládou…“ Nic nikdy nebylo
úplně dobře. Inu slečna z města. Ale na fotkách tohle vidět
není. Máma má oddaný výraz. Stojí vedle chlapa. Vedle chlapa,
který se o svou rodinu vždycky dokáže postarat. Má to v genech a
máma to ví. Jasně to ví. I proto si ho vybrala.
Zavírám staré album. Co fotografie, to příběh a pocit. Někdy
polozapomenutý. Jenomže některé z příběhů by svět zapomenout
neměl. Třeba na strach, který nutně provází diktátorskou moc. Na
odposlouchávání, donášení a podrážení blízkých, které za cenu
zdánlivých výhod se v takovém systému snaží někteří vytěžit.
Jaký byl rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou? Že
je dnes už všechno jinak a není třeba se zavírat ve vzpomínkách?
Kdo ví! Do škol se vrátily posudky a je jen otázka času, až
chytrého napadne, že takový posudek může být i dobře placenou
vstupenkou pro studium. Na vědomostech nezáleží. To důležité je
přece loajalita. Ale to už tady přece bylo. Možná zůstane
svobodná možnost cestovat všude po světě, ale při dnešním
způsobu zadluženosti republiky, nezaměstnanosti a růstu
sociálních rozdílů nebude mít obyčejný pracující člověk finanční
možnost podívat se dál než za humna. Jako by lidská paměť
selhávala, jako bychom si nějak podivně nechtěli zadat. To vláda
rozhodla… To oni zvolili… Já jsem jen mlčel. Jenomže mlčení
znamená souhlas. A proto je třeba čas od času prolistovat stará
rodinná alba a připomenout si, kdo jsme a co od života chceme,
abychom proto nezapomněli udělat to podstatné.
Texty nebyly redakcí upravovány.
zdroj:
http://respekt.ihned.cz/c1-36260350-pamet-rodinneho-alba |
Kultura -
Knihy:
Tereza Hejdová - Černobílé blues
08:30 | 27.3.2006
Tereza Hejdová
Báseň týdne - Největší bolestí mladé poezie bývá její zoufalá
stylizace. Do neproniknutelnosti obrazů, do komplikovanosti sdělení a do
vševědoucnosti. Mladí autoři na základě své šestnáctileté životní
zkušenosti zhusta sdělují čtenářům (pravidelně za použití vykloubené
morfologie i syntaxe a konotací, jimž druhý den nerozumějí ani oni sami)
veliké pravdy o podstatě světa a lidského bytí v něm. Tereza Hejdová nic
z toho nedělá. Popisuje všednodennost pohledem, který je schopný přečíst
její poetiku. Nic víc. A sbírá za to literární ceny jednu za druhou.
Černobílé blues
Je černobílý den
Do proužků vyšňořen
a zamknut do kláves
mlhavou cestičkou sbíhá se na náves
kde školní autobus
nabírá hejno
Je bílý den
Jen matika bude černá
Letní noci
Tiché a svaté
jsou noci v červenci
to se potkávají milenci.
Tereza Hejdová (1987) - Verše píše od ranného dospívání. Její
práce byly oceněny v řadě literárních soutěží: Ortenova Kutná Hora, Za
oponou zapomnění (Respekt), Jeden svět (Člověk v tísni), Mělnický pegas
(Obec spisovatelů), dvakrát se stala absolutní vítězkou napříč všemi
kategoriemi soutěže Macharův Brandýs. Její tvorba je dostupná na
několika tematicky zaměřených webových stránkách, vystupuje na veřejných
čteních, v roce 2005 vydala básnickou sbírku Rara avis. Tereza Hejdová
žije ve vesničce Třtice, studuje posledním rokem na Gymnáziu Zikmunda
Wintra v Rakovníku.
zdroj:
http://aktualne.centrum.cz/kultura/knihy/clanek.phtml?id=112592
|
|
NK Databáze Národní knihovny |
|
Hlavní záhlaví |
Karla krátká, 1950 |
|
Název |
Jen kopyt ozvěna / Karla Krátká; (ilustrace
Lenka Hejdová) |
|
Vydání |
1. vyd. |
|
Nakl. údaje |
[Milostín : Karla Krátká], 2006 |
|
Popis (rozsah) |
92 s. : il. ; 17 cm |
|
ISBN |
80-254-2429-4 (v knize neuvedeno :
brož.) |
|
Edice |
4jk |
|
Varianta názvu |
Jen kopyt ozvěna |
|
Další původce |
Hejdová Lenka, 1957 |
|
Poznámka |
553 výt. |
|
Forma, žánr |
* česká poezie |
|
Skupina Konspektu |
821.162.1 - Česká poezie |
|
MDT |
821.162.3-1 |
|
|
(0:82-1) |
|
Forma, žánr-angl. |
* Czech poetry |
|
Google |
ISBN:8025424294 |
|
|
OCLC:236562310 |
|
Systém. číslo |
1798753 |
zdroj:
http://sigma.nkp.cz
|
|
NK Databáze Národní knihovny |
|
Hlavní záhlaví |
Krátká Karla, 1950 |
|
Název |
Ještě jsi ve mně neumřel / Karla Krátká; (ilustrace
Lenka Hejdová) |
|
Vydání |
1. vyd. |
|
Nakl. údaje |
[Milostín] : Karla Krátká, 2006 |
|
Popis (rozsah) |
99 s. : il. ; 17 cm |
|
ISBN |
80-254-2430-8 (v knize neuvedeno :
brož.) |
|
Edice |
4jk |
|
Varianta názvu |
Ještě jsi ve mně neumřel |
|
Další původce |
Hejdová Lenka, 1957 |
|
Poznámka |
V prelimináriích autorka uvedena
jako Karla Krátká-Chudobová |
|
|
553 výt. |
|
Forma, žánr |
* česká poezie |
|
Skupina Konspektu |
821.162.3-1 - Česká poezie |
|
MDT |
821.162.3-1 |
|
|
(0:82-1) |
|
Forma, žánr-angl. |
* Czech poetry |
|
Google |
ISBN:8025424308 |
|
Systém. číslo |
1798752 |
|
| zdroj:
http://sigma.nkp.cz |
▪
nahoru
▪
zpět - Napsali o nás
|