Kronika Třtice

Kanálstory ve Třtici 

     „Kanál“ nemusí být jen sídliště pro krysy, ubytovna bezdomovců nebo obhroublá nadávka (páchne to tu jako v kanále, ty jedna kanálie...), ale za jistých okolností se může stát vytouženým snem. Tentokrát opravdu nešlo o požadavky Evropské unie a ani skupina místních ekologů nezačala s fyzickým ohrožováním starosty či s obléháním rybníčků ve vsi, které bohužel často stoku či kanál připomínaly. Zastupitelé si už před léty (někdy v r. 1996) řekli, že prioritou je zdraví místních obyvatel a pustili se do nekonečného boje s úřednickou mašinérií. Tak maličká obec jako je Třtice, která nebohatne z poplatků místních podnikatelů a je zcela odkázaná na státní přerozdělování, na vodovod a kanalizaci nikdy nemůže ušetřit. Právě proto bylo potřeba získat státní dotaci. Ukázalo se, že to není vůbec jednoduché. Žádost o grant, zamítnutí, žádost o dotaci, zamítnutí... a tak dokolečka, až by to odradilo i vytrvalce, který si troufá na olympijskou medaili. Jenže starosta se prostě nedal, a když ho odněkud vyhodili dveřmi, pokusil se o vstup oknem. A tak se mu nakonec povedl tzv. husarský kousek. Získat pro Třtici státní dotaci a bankovní úvěr na výstavbu kanalizace. (Už druhé vítězství při zvelebování obce, neboť tím prvním byla dotace na vodovod.) Sehnat penízky nebylo jednoduché, jenže to je jen jedna stránka věci. Jde i o to, že způsobů zacházení s tímto domovním odpadem je více a pro svou obec musíte vybrat variantu optimální. A tak se ze starosty stal i „specialista na kanály“. Ve skutečnosti nejde jenom o kanalizační síť. Tlaková kanalizace potřebuje plastovou jímku u každého napojeného objektu, v ní speciální čerpadlo s drtičem, stavbu čističky odpadních vod a konečně tu správnou technologii čištění. Pak je třeba rozhodnout se pro kvalitní firmu, která nejen že dané věci postaví a dokončí, ale dá i záruku a po celou dobu záruky nezkrachuje. Každého ovšem vždycky zajímá, co ho to bude stát. Tak tady za připojení ke kanalizačnímu řádu zaplatil zájemce 11,5 tisíce korun včetně projektu přípojky a poplatku za stavební řízení. Jímku si musel zabudovat na vlastní náklady a také si musel zřídit místo pro instalaci ovládacího rozvaděče a napojení k elektrické síti. Nebylo to sice bez vášnivých diskusí, ale celkem o napojení projevilo zájem 155 domácností. Není divu, lidi si dobře spočítali, jak nákladné bude vyvážení jímky od firmy s licencí k zacházení s tekutým domácím odpadem, jak vysoké budou pokuty, když věrohodně neprokáží, jak obsah svých stávajících jímek likvidují, a jak pohodlné bude napojení. Samozřejmě, že provoz nebude zadarmo. Ale vezměte si, co obec získá! Předně zmizí zápach z ulice a nervozita všech, co rádoby tajně čas od času pumpovali obsahy svých jímek do povrchové kanalizace a tím i do místních rybníčků. Zmíněné rybníčky se pročistí a za čas se třeba stanou okrasou obce. Zvýší se úroveň bydlení a hodnota každého připojeného objektu, zlepší se životní prostředí. Prostě a jednoduše – třtická kanálstory svůj vrchol bude mít v příštím roce. Zkušební provoz už je zahájen. Jenže to ještě není konec. Musí se získat licence k provozování vodovodu a kanalizace. Po ročním zkušebním provozu přijde vyjádření hygieniků o účinnosti čistírny odpadních vod, a pak se uvidí, jestli třtická kanálstory bude mít i svůj happyend v podobě kolaudačního rozhodnutí, konečného přiznání poskytnuté dotace a splacení úvěru. A že nic není jednoduché dokládá i fakt, že jeden z dodavatelů stačil zkrachovat..
Magdalena Pokorná

MLADÁ  FRONTA

DNES

18.4.2003

Vítězná práce druhého kola studentské soutěže: Genius loci 

Soutěž pro středoškoláky

Každý je odněkud. Nechápu, že jsou lidé, kteří se za místo původu stydí. Já od svého narození bydlím ve Třtici. Mnozí jméno mé vesničky nedokáží ani vyslovit. Nejčastěji ho zkomolí na Křtice nebo Křtiny. Jenže Křtiny jsou na jižní Moravě a vynikají nádherným kostelem postaveným Janem Blažejem Aichlem ve stylu barokní gotiky. Třtice najdete v republice jen dvě. Jednu poblíž Náchoda a pak tu moji - na Rakovnicku. Ačkoliv jsem nahlédla do místní kroniky, neobjevila jsem nic, čím by tahle vesnička byla mimořádná. Žádná vzácná stavba, ani významný rodák. Jen obyčejné životy obyčejných lidí. Ale téměř každého z těch necelých pěti set obyvatel znám jménem. Vím, odkud je a s kým je příbuzný. Se svými vrstevníky mohu kdykoli mluvit. Třeba jen tak, přes zahrady, které se táhnou do vršku za domky a kupodivu jsou bez plotů. Kdybych potřebovala pomoci, myslím, že by stačilo zazvonit na dveře kteréhokoli souseda. Ačkoli se do škol a za prací rozjíždíme na všechny možné strany, vždycky umíme najít společnou řeč, protože nás spojují stejné chvilky, podobná práce na zahrádkách a polích a hlavně stejní sousedé. Už mnohokrát jsem se ptala sama sebe, proč mnozí v tak malé vsi mimo hlavní silniční trasy zůstávají. Žádná pracovní příležitost, žádná škola ani lékař. Pochopila jsem to teprve, když jsem několik týdnů okupovala pokojík panelového bytu své babičky v Písku. Do pátého patra lípy nešumějí! Lidi se jen ze slušnosti pozdraví. Nikdo tě neosloví jménem a nedá se jen tak do řeči. Ani hukot moře a doslova řev cikád nenahrají tiché šumění lesa, který pomalu ze všech stran odděluje Třtici od civilizace. Teprve z rozhovorů rodičů jsem si uvědomila, jak je pro takhle maličkou obec složité vybudovat vlastní vodovod a kanalizaci s čističkou. Ale když se chce, moc chce, a lidé se za společnou věc dokáží postavit, podaří se to u nás dříve než v mnohem větších okolních vesnicích. Nejsem tak silný patriot jako můj otec, který by půdu, co jeho rodu patří někdy od osmnáctého století, nedokázal z žádného myslitelného důvodu opustit. Nesedím ani za pecí. Myslím, že na svůj věk jsem viděla hezký kousek světa. Zámky na Loiře i noblesní Paříž. Gaudiho Barcelonu, Bern i Vídeň. Procházela jsem se uličkami Říma a v Neapoli jsem vůbec neměla pocit, že teď už mohu zemřít. Koupala jsem se v Atlantiku, i ve Středozemním moři, ráchala si nohy v Baltu i v Jadranu, dokonce i v moři Egejském. A proto netvrdím, že kaskáda rybníků, které v dostatečném oblouku obkružují moji ves, je nejlepším koupáním na světě. Jenže tady jsem doma. Mezi lidmi, kteří rozumějí každému mému slůvku a snad i záchvěvu řas. A když je mi někdy těžce na duši, před očima se mi objeví bříza, kterou táta zasadil v den, kdy jsem se narodila. Nebo zářivý západ slunce nad naším rybníkem a také záplava rudých třešní, které lze na našem dvoře trhat jen tak ze země. Místo, odkud jste, nemusí být v turistických průvodcích. Stačí, když ho nosíte v srdci.
TEREZA HEJDOVÁ, Gymnázium Zikmunda Wintra, Rakovník

Účastníci soutěže Novinářem s MF DNES v okrese Rakovník: MOA Rakovník, Gymnázium Zikmunda Wintra Rakovník, Integrovaná střední škola technická Rakovník.

- Do druhého kola soutěže Novinářem s Mladou frontou DNES poslalo své práce 19 studentů ze tří škol Rakovnicka. Jako nejzajímavější redakce vybrala příspěvek Terezy Hejdové z Gymnázia Zikmunda Wintra v Rakovníku. Ta popsala svůj vztah k vesničce, v které žije, a zamyslela se nad tím, v čem její sounáležitost k obci Třtice spočívá.

- Lucie Martinovská z Manažerské a obchodní akademie v Rakovníku se spíše zabývala tím, jak se obec Chrášťany, ve které žije, v poslední době rozvíjí.

zdroj: http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=920849

ÚTERÝ 15. DUBEN 2003

Dvě varianty průmyslové zóny

NOVÉ STRAŠECÍ (bed). V úterý 8. dubna proběhlo na novostrašecké radnici jednání o výstavbě komunikace z Prahy do Karlových Varů a komunikace VI/606, která má v budoucnu spojovat město Nové Strašecí s Třticí, Řevničovem a dalšími obcemi v tomto směru.

„Jde o to, že lidé budou moci jezdit do těchto obcí, aniž by museli používat rychlostní komunikaci a platit dálniční známku,“ uvedl starosta Jakub Kleindienst.

Výstavba uvedených komunikací má také význam pro zamýšlenou stavbu průmyslové zóny v Novém Strašecí. „Chceme, aby do projektu byla zapracována odbočka do naší průmyslové zóny, která by zajistila její obslužnost.“ Podle starosty Kleindiensta budou výstavbu komunikací financovat Stavby silnic a dálnic a s realizací se počítá zhruba za 5 až 6 let. Novostrašečtí však nechtějí ponechat nic náhodě, a proto se za účasti odborníků přípravou projektu zabývají již dnes. „Jak známo, máme vytipovány dvě lokality, kde bude průmyslová zóna stát. Buď na severozápadě nebo na severu města. Obě jsou výhodné a téměř vůbec nezatíží centrum,“ soudí starosta. K jaké variantě se nakonec radnice přikloní, záleží na tom, v jaké lokalitě se jí podaří vykoupit větší procento soukromých pozemků. „Do průmyslové zóny chceme soustředit tiché a čisté provozy, jako jsou elektronický průmysl, výroba výpočetní techniky atd. Rozhodně ne žádná chemie. Nebráníme se ani vzniku nějakého zábavního parku,“ dodává Jakub Kleindienst.

zdroj: http://www.raport.cz/2003/cislo2003-15/clanek4.htm